Když někdo potřebuje náležitě využívat výpočetní techniku, potřebuje naprosto nezbytně dvě věci. A to je hardware a software. To obojí se totiž k této záležitosti nezbytně vztahuje a jedno z toho nemůže bez toho druhého vlastně vůbec existovat.
A pokud je někdo v této oblasti doposud elévem, tedy nedostatečně znalým začátečníkem, je mu určitě záhodno objasnit, co to onen hardware a software vlastně je.
Pokud si to máme vysvětlit úplně primitivně, dá se říci, že hardware je u počítače to, do čeho se dá kdykoliv praštit nebo kopnout, když nás to svojí nefunkčností deptá. Je to to, co můžeme bezprostředně vzít do ruky, co nám reálně zabírá prostor, co něco měří a něco váží. K hardwaru tak patří dejme tomu počítač samotný, dále k němu připojený monitor, klávesnice, myš a další případné připojené přístroje nebo zařízení.
Software je pak naopak tím, co je v onom hardwaru nainstalováno, tedy v podstatě jakýkoliv program, bez ohledu na to, jakou funkci tu tento plní. Jde tedy o to, co nelze uchopit, co je nehmatatelné, virtuální. Ovšem navzdory tomu naprosto nezbytné, protože nebýt právě softwaru, byl by celý počítač se vším všudy jenom nefunkční dekorací, která by neuměla dělat vůbec nic.
Což ale neznamená, že je software něco víc než hardware. Protože i když hardware bez softwaru nic neumí, nefungovalo by to ani opačně. Tedy nebylo by možné využívat ani ty nejdokonalejší programy, kdyby je nebylo na čem spustit.
Oba ‚wary‘ tak mají svou nezastupitelnou roli, oba jsou potřeba, abychom mohli využívat to, co nám výpočetní technika nabízí. A aby tomu tak vážně bylo, je třeba, aby bylo obojí dostatečně kvalitní a také kompatibilní. Protože je jasné, že na starodávném předpotopním modelu počítače nové programy zřejmě nerozběhneme, a ani nejmodernější výpočetní technika nedokáže zázraky, když je v ní nainstalováno něco, co neodpovídá potřebám dnešní doby.
A nevěříte-li mi, zkuste si cokoliv z toho sami v reálu.